Tak půl roku uplynulo... zdravím všechny "staré" i nové známé a jenom pro připomenutí v kostce:
Přišla jsem sem letos v lednu s odhodláním zhubnout za tři měsíce 9 kg. To se mi perfektně podařilo, byla jsem nadšená, spokojená - dá se říct euforie na desátou. Pak jsem chvíli váhala jak dál a rozjela si další cyklus sebekoučinku s tím, že půjdu teď trochu pomalejší cestou a dám dolů ještě další tři kila. To mi šlo úplně samo, dvě kila byla dole za měsíc a já...? Já "usnula na vavřínech" v domnění, že už vím jak na to, že je po problémech s váhou, už bych o tom mohla učit na univerzitě - no zkrátka chytrá jak rádio!
Na nějaký sebekoučink jsem se vykašlala, váhu a skladbu těch správných potravin mám "v oku". A ono to šlo vážení přátelé, ono to dokonce ještě nějaký čas docela "hublo za mě"! Ono to hublo i když jsem si občas zahřešila a snědla kousek čokolády, smetanový jogurt, dortík s pařížskou šlehačkou, borůvkový koláč, řízek s bramborovým salátem a tak dále...
Váha se docela držela, i když už neklesala. Pak to stouplo o kilo - no to je jak nic - že?!, to sundám, kdy si vzpomenu, protože vím jak! Všechno bylo docela OK, jenom mi připadalo, že po vyprání jsou mi některé věci takové trošinku "fest" na tělo, ale podle váhy - kilo, dvě nahoře - to je pořád pohodička, klídek.
Takhle to trvalo asi tři měsíce.
A pak ... no - taky se nemusím pořád vážit, že jó! To už jsem věděla, že za chvíli možná půjde do tuhého. Jak začnu ignorovat váhu v koupelně (a dotknu se jí jenom tehdy, když vytírám, abych z ní otřela prach) - to je vždycky něco blbě!
Už měsíc se chystám, že si udělám pořádek ve skříni, ale nějak mě na to přešla chuť. Dneska jsem tam nahlídla a uvědomila si, že "lovím" opět ve větších velikostech. Tak to fakt ne! Během dneška jsem si tedy děsně "zaprasila" - měli jsme rodinnou oslavu, teta přivezla řízky, kremrole se šlehačkou. Když už jsem v tom "samobonzáctví" - momentálně mám v žaludku několik kremrolí, dva řízky a dvě kyselé okurky! Mám sice žaludek trénovaný, ale moc se divím, že tohle zvládá.
Takže: od zítřka jdu do toho znovu, abych včas zarazila váhu, která je prozatím pořád ještě dost příznivá a mám navíc "pouze" jedno kilo oproti konci prvního sebekoučinku. Pokud bych ale neudělala nějaký razantní krok, tak (vánoce jsou tu brzy) za chvíli jsem tam, kde jsem byla.
Jenom mě trochu děsí, že jsem neschopná normálně jíst - aniž bych si všechno vážila a zapisovala. Kde se v člověku bere ten nezdravý vztah k jídlu? Kde se ve mě vzala ta těžká závislost na sladkotučných hnusech?!
No nic - musela jsem to sem napsat ještě dneska a od zítřka jdu na to. Prosím, držte mi palce. Díky :-)